Lidský rozvojový potenciál je dán nejen jeho podmínkovými biologickými potřebami, ale i potřebami růstovými - tzv. sebeaktualizací.
Je přirozené, že instinktivním biologickým složkám nemůžeme příliš poroučet. V člověku je však oblast, která má obrovské rozvojové možnosti. Tou oblastí jsou mentální a psychické vrstvy, až po tu nejhlubší - zvanou duše.

Škola už není tím, čím bývala, ale zatím ani tím čím chce být - pilířem celostního rozvoje osobnosti.
Nejde tedy jen o stránku rozumovou, ale i mravní, etickou, společenskou, sociální a chcete-li i emoční a duchovní.

(Toho posledního slovíčka se nelekejte, neboť je zmiňováno v samotném kánonu eudkace - Rámcovém vzdělávacím programu ZV.)

Jakými nástroji se rozvíjí rozum víme docela dobře, neboť v uplynulých 300 letech se stal rozvoj logiky cílem mnoha edukačních snah. Jakými "nástroji" však rozvíjet  osobnost žáka - jeho lidskost, etiku, duchovnost .. je a bylo otázkou mnoha dějinných kultur. Šlo v podstatě o kultivaci hodnotového světa, který se pak odrážel na jednání a činech těch zrnek písku, zvaných lidé.

Přesto, že jsme dnes přihlížiteli (svědek bez vysvětlení) mnoha společenských jevů, které nám dávají tušit, že s hodnotami této společnosti není něco v pořádku, nejsme ve většině příliš moudří z toho, jak se to stalo, a kdo  nebo co to posiluje . (urvi co můžeš, tedy buď loajální k tržnímu systému, neboť mírnou osobní prostitucí z něj můžeš také něco získat, žij okamžitě bez ohledu na budoucno, nejsi-li spokojen, pak si dopřej demokracie a chtěj nápravu po jiných,  lásku je možné si koupit, Bůh byl vědecky zneviditelněn, tak neexistuje...) Nejsme to nakonec my sami, kdo dá vzniknout takovým hodnotám ?

A jak to děláme ? No prostě ... slyšíme, když někdo takové hodnoty nabízí, když je proklamuje či oslavuje. Chceme se přidat, abychom tak nějak neztratili spojení s davem a možná měli i nekomplikovaný život. Stáváme se tak v tom hodnotovém systému spolutvůrci i jeho spotřebitelé. Naše podvědomé oblasti života jsou pak bez odporu naší vůle zajedno s těmito hodnotami, neboť nejsme schopni podstoupit odříkání. A když nakonec máme posuzovat tento svět a sebe v něm, a druhé lidi a společné pracovní metody, tak je to .. zdá se... docela v pořádku, neboť je to normální... všichni to tak dělají. A tak vzniká uzavřený kruh plytších a pohodlnějších životních hodnot.

• Kam vede taková bezstarostnost ?
• Kdo ji zdokonaluje a kdo se na ní veze ?
• Kdo ve svém životě hledá něco jiného, než nabízí trh ?
• Jaké hodnoty utvářejí loajalitu ?
• Jaké hodnoty a činy utvářejí lidskost ?
• O čem tak asi je rozvoj osobnosti ? O chytrosti ?
• O jaký hodnotový svět usiluje dnešní Evropa ?
• Umí dnes pedagog rozvíjet osobnost ?
  
• Proč chtějí být rodiče spíše zákazníkem školy než její partneři ?
• Jaké možnosti k seberozvoji má dnes učitel ?
• Jakými hodnotami a metodami může škola podpořit rozvoj osobnosti ?
  

Lidé se vždy klaněli nějakým modlám. To není jen záležitost středověku a starověku. Jde totiž o to, jakou pozornost věnujete určitým abstraktům a reáliím ve svém životě. Tato pozornost a z ní pramenící úsudky
a činy vytvářejí naše chování a potvrzují tak hodnotový svět. Je v silách člověka měnit tento hodnotový svět nebo je člověk ve vleku těchto hodnot ? Není totiž nic těžkého než je nekriticky přijímat, a vytvářet z nich propriety tohoto dočasného království, jemuž se snaží vládnout. Být zadobře s "vladařem" nebylo nikdy trestné.

Jde o novodobé nevolnictví, jehož nekompromisní průvodce - daňový systém je "nedostatek času" na vztahy, lásku, a rozvoj duchovní dimenze člověka. Jde spíše o odvahu jednotlivce, než o davové kurikula, kdy se můžeme potkat s něčím, co tiše a kultivovaně odporuje "falešným modlám". Pro tu nevzrušivost je však dnes už těžké si toho všimnout.

"Quo vadis ... školo?"