Znáte to?  .... Vnímáte to trochu nezřetelně, ale určitě ... něco není v pořádku.

Důležité je zastavit se a alespoň to pojmenovat.

Ano, škola bývala střediskem informací. Ale, škola dnes už není tím, čím bývala... jen někteří lidé v ní zůstali tím, čím byli. Jednak informace (a to i vědecké) se každou chvíli mění, takže jejich sběr a převádění do praxe je dnes záležitostí zvýšené spotřeby času a užší specializace. Na specializaci učitele se však pozapomnělo. Přesto, že odborné školy vychovaly tisíce pedagogů pro frontální "indoktrinaci" a potřebovaly k tomu několik let, předpokládá se dnes, že se učitelé a školy pro kompetenční model výuky obrodí ve dvou letech a takřka ze svých zdrojů. (psáno v r. 2003) In-formace, jak slovíčko naznačuje, měly vždy a mají za cíl vnitřně formovat nejen myšlenkové mapy, ale i životní postoje. Tyto myšlenkové mapy dokáže dnes naformovat kniha, televize a internet.  Ale životní postoje se dají měnit a vyvíjejí se jen ve vztazích s lidmi.  A škola je o vztazích s lidmi. Jestliže jsou dnes vztahy s lidmi obtížné, pak formativní účinky pamatovatelných informací nebudou stačit na kultivaci lidských postojů. Že jsou obtížné, o tom svědčí mnohá školní klimata ... a nejen školní, ale i rodinná... a nejen rodinná ... Jelikož dnes podle nového školského zákona jde o rozvoj osobnosti, upozorňujeme, že osobnost se nedá vystudovat na vysoké škole. Osobností se člověk stává tím, co prožil a zvnitřnil (integroval). To, čím jsou dnes všichni lidé formováni je "zájem společnosti" utržit. K formování lidských spotřebitelských postojů se cíleně a intenzivně využívají "emoční zaklínadla" reklamy. Výrobci peněz "správně" pochopili, čím ovlivnit a destruovat lidskou psychiku a jak si vyrobit spotřebitele. Těmto dobře profinancovaným silám může současně nefinancované školství jen těžko konkurovat. Výsledkem může být prohraný zápas o smysluplnost lidského života, o lidskou "duši". Paradoxem však je, že ve výchovně vzdělávacím procesu na kultivaci a uzdravování emocí a tedy zralých životních postojů nezbývá místo. Cílem přípravy je projít filtrovacím procesem na další školu. Škola tak pomáhá připravovat budoucí dobré spotřebitele. Vše je zaměřeno na kvantifikační úspěšnost, kterou lze pochopitelně i dokazatelně změřit. Převede-li se však ve škole lidskost na indikátory a ukazatele, můžeme pak rovnou "balit deváťáky do palet". (viz. centralizované testovaní a maturity) Učitelé nejsou doposud fakultami připravováni (sebezkušenostně) pro rozvoj sociálních dovedností a sami takové dovednosti i mnohdy dispozičně postrádají. Pak se může hovořit u některých o neurotických osobnostech, kterým vysoká škola dá "diplom na myšlenkové mapy", ale nepřipraví je na konakt s juniorskými pozemšťany. Považujeme tedy za důležité přesunout pozornost k jevům, které souvisí s kvalitou osobnosti, neboť kvalita osobnosti je vlastně zralost osobnosti. Zralost se však nedá nabudovat přenesenými informacemi a už vůbec ne za týden. Základním axiomem kultivace osobnosti je, že kvalitativní škály zralosti nejsou vnímatelné a už vůbec ne napravitelné nezralou (zraněnou) osobností či přemírou informací... a pak už nejsou ani přenositelné do tabulek.  (Postrádaly by už při monitorování validitu a reliabilnost. viz. autoevaluace) Považujeme za důležité poskytnout pedagogům hlubší psychologizující rozhled, tak, aby chápali rozdílné lidské potřeby a využívali je k vnitřní motivaci i rozvoji dětské zralosti. K rozvoji potencionalit, z nichž vznikají nejen talenty, ale i osobnosti se zdravým prožitkovým sebevědomím. Zdravé vědomí sebe sama pak dává vzniknou zdravým mezilidským vztahům.... a jak jsme pochopili, v kompetenčním modelu právě o vztahy jde. Dokonce i rozvoj myšlení má být výrazně podněcován vztahovými úsudky (podobenstvím, metaforami, analogií), než jen "vyklopením" informace. Považujeme za důležité vést k většímu zájmu o seberozvoj samotné pedagogy, neboť při tempu rozrůstání některých nekultivovaných rodin, které neposkytují dětem dostatečnou citovou a zralostní oporu, a při zvyšujících se nárocích na kognitivně znalostní společnost, by pravděpodobně časem nestačili čelit disociačním silám uvnitř dětské psychiky i v rámci školního kolektivu.