Obtížnost práce učitele, je často umocněna potřebou spolupráce s rodiči. Jak vstoupit do důvěrné a konstruktivní spolupráce s rodiči, když hodnotový systém různých rodin je často různý a může být i diametrálně odlišný od hodnotového systému školy. Přitom, jak víme, na systému hodnot také závisí zvyklosti, chování, vnímání sebe sama i okolí. To, co se doposud nazývalo spolupráce rodičů a školy nebylo daleko od vzájemného moralizování a přehazování si „horké brambory výchovy“. Jako horký brambor si rodiče a škola přehazovali problémy se záškoláctvím, požíváním alkoholu u mladistvých, cigaretové „ochutnávky“, asociální projevy některých jedinců ve vyučování i po škole. Dnes jsou vrcholem ledovce, který moc neumíme řešit, a který bychom raději nechtěli ani vidět tzv. šikana, alkohol i drogy  mezi dětmi. Otázkou je, zda jim cestu do těchto únikových sklonů rodina spíše nenapomáhá. Je pak těžké po učiteli chtít důvěru po rodinném vlivu a ke společné výchově dítěte. Komunikace s rodiči či s jejich nezájmem se pak stává prubířským kamenem pro učitele a trnovou korunou pro dítě.