1) Bude vůbec možné obrodit současné školství v duchu skutečného rozvoje osobnosti?
Jde o zásadní reformu, jaká tu ještě nebyla. Má napravit mnohaletou devastaci výchovy i vzdělávání, podpořenou zejména tím, že s lídry vzdělávání - s učiteli, nebylo zacházeno jako s osobnostmi. Těžko pak v roli područího mohli rozvíjet osobnost dítěte. Některé prvky novátorství byly šířeny některými odvážlivci už nějaké to desetiletí předem a tak bez patřičných dokumentů byl rozséván humanističtější přístup do neúrodných polí. Dnes jsou tyto metody rámcově a papírově posvědceny i úředníky, kterým se v tom tak zalíbilo, že bez přihlédnutí k současným pořebám připravují další dokumenty. Jenže učitel pro své poslání nepotřebuje dokumenty, ale nástroje, prostředí a podmínky. Jednou z podmínkových potřeb, kromě finanční podpory, je dostatečný čas na pozornost k rozdílným typům osobností. Ten čas má také svá psychohygienická měřítka, jež dávají pak analogicky vzniknou emočním prožitkům a stavům učitelů. To, co je možné od výzkumného stolu naplánovat v jednom dni, na to je v učitelově realitě potřeba i několika měsíců.  S tím je související i odpověď na výše uvedenou otázku.

Egoprojekce řídících organizací, které nesdílejí školní životní prostor, stále uvažují tak, že vytváření papírů je potřebnou prací, jíž je zároveň dokumentováno, jak je to komplexní a provázané. Ve stejném pracovním duchu chtějí vidět učitele, neboť nevěří, že když nebude vyrábět dokumenty, tak by neodváděl řádně svoji práci a úředník by pak byl zbytečná osoba.
Školství tedy potřebuje obrodit i tím, že zmizí spousta zbytečných dokumentů a škola dostane skutečnou svobodu a autonomii. Součástí reformy by tedy měla být redukce papírově řídící práce a osvícenecká obroda některý zákonů. Školám by stačilo ekonomické a daňové účetnictví, metodologie pedagogické přípravy a autoevaluace vlastního prostoru, podmínek, klimatu a rozvoje lidských zdrojů.... jak jinak, než směrem k lidskosti. Jinak nám za pár let nikdo neuvěří, že máme přirozené právo na důchod.

2) Může to změnit a napravit poslanecká sněmovna?
Ano může. Jenže pochopení potřeb těch, kteří neprodukují peníze a tudíž se s nimi není nutné tolik kamarádit, bude ještě dlouho záviset na odvaze jednotlivců nebo na náhodě. Zákonodárná skupina je navíc tak těžkopádná ve své práci nemůže ani nabýt pozornost ke skutečným potížím školství, ani jim nemůže díky své nekompetentnosti porozumět. Pronikající informace o nutnosti změn pak tito mocní lidé neprožívají osobně a proto neberou vážně.