"Vzdělávání se nevztahuje jen k vědění a poznávání, tedy k rozvíjení rozumových schopností, ale i k osvojování si sociálních a dalších dovedností, .. duchovních, morálních a estetických hodnot a žádoucích vztahů k ostatním lidem i ke společnosti jako celku, k emocionálnímu a volnímu rozvoji, v neposlední řadě pak ke schopnosti uplatnit se v měnících se podmínkách zaměstnanosti a tím i na trhu práce". ( Národní program rozvoje vzdělávání v ČR, r.2001, s.14 )

Pojmenovat potřebnost dovedností pedagoga pro kompetenční model je jedním z "nejosudovějších" kroků pro české školství. Výčet těchto dovedností je dán nejen cílovými charakteristikami RVP a prioritami státní vzdělávací politiky, ale zejména naléhavostí kulturně společských změn, zatím ne příliš podařeně "implementované demokracie".

V zásadě se jedná o odbornou a osobnostní způsobilost, které by nejen vrátily profesi pedagoga společenskou prestiž (jak si učitelé přejí), ale i skutečné dovednosti odborníka, který by v danné oblasti činit měl, chce a zejména může - tedy je schopen. V návaznosti na uvedené by pak měl být dnešní učitel vybaven "uživatelskou psychoanalogií", tedy lidoznaleckou psychologií pro život ve škole.

Spektrum nabídky našich vzdělávacích programů jde vstříc zjištěným potřebám, vycházejích z průzkumu minulých let. Zjistili jsme, že faktor osobnosti hraje významnou úlohu v tématech praktické inovace i případného odporu vůči potřebným změnám. Výsledky i jiných soudobých výzkumů, ale i fizofické závěry starověku (!) ukazují, že osobnostní rozvoj je nezbytnou cestou, která může společnost nastartovat ke změnám a učitelům dodat odvahu k inovacím a vzájemné spolupráci.

Když je cíl výchovně vzdělávacího procesu upřen k osobnosti dítěte a jejímu rozvoji, je zákonité mít na zřeteli v prvé řadě osobnostní rozvoj toho, kdo ho k větší zralosti provází - tedy pedagoga. Jinak by se plánované cíle změn, o které nám jde, v realitě špatně uskutečňovaly.

Jako vzdělávací společnost disponujeme ucelenou řadou poznávacích a rozvojových témat, které se dotýkají těchto základních oblastí :
- celistvé pochopení světa a orientace v něm
- porozumění sobě samému, seberozvoj, kultivace prožitkového Jáství
- porozumění druhým (dětem i dospělým), komunikace s lidskou jinakostí a její přijetí
- poznání, osvojení a využití výchovně vzdělávacích metod (obsah i proces)