Motto: Velikost člověka lze měřit hloubkou jeho otázek. (Otokar Březina)

Dokud má člověk zájem se ptát, zajímat se, zkoušet a zkoumat – neustále si zvětšuje rozhled a uchovává si své psychické mládí. Některé otázky však bývají nepříjemné a bolestivé. Lidé mají pak tendenci - mají přirozený pud vyhýbat se nepříjemným otázkám z důvodu vnitřní bolesti. Odhalit pravdu, může být někdy bolestivé. Ale ten, kdo se začne definitivně smiřovat se stavem svého dosaženého poznání, skončí s tázáním a pochybnostmi a všechny otázky považuje za zbytečné, ten se sám však odsuzuje ke stáří.

Několik otázek :

• Jsou učitelé připraveni rozvíjet osobnost žáka?
• Chtějí rodiče, aby škola rozvíjela osobnost jejci dítěte?
• Vědí rodiče a škola, co je to osobnost dítěte?
• Jsou tzv. klíčové kompetence jádrem osobnosti?
• Existuje něco hlubšího v člověku, než kompetence a dovednosti?
• Umí škola poznat a kultivovat talent dítěte?
• Je konkurenceschopnost podstatná pro rozvoj osobnosti?
  
• Co musí učitel umět, aby vytvořil podmínky pro neformální procesy učení?
• Co nejvíce ovlivňuje školní a třídní klima?
• Stačí lidem k rozvoji osobnosti věda?
• Jak pozná učitel citově zraněné dítě?
• Co by se stalo, kdybychom to udělali jinak, než dosud?
  
• Umějí lidé od sebe rozeznat rozhodnutí rozumu a srdce?
• Chtějí děti rozvíjet svou osobnost podle plánu dospělých?
• Jaké otázky si klade dítě, když se ve škole nudí?
• Umí učitel v kompetenčním modelu klást ty správné otázky?
• Jak se ve škole využívá otázek k rozvoji osobnosti?
• Čím vším lze vyvolávat vnitřní motivaci žáků?
  
• Kdy a jak se může ve škole rozvíjet schopnost odpovědnosti?
• Jak se může škola dotýkat tématu Bůh, aby nepohoršovala rodiče?
• Umí škola pracovat s psychickým napětím žáků?
• Vidí žáci ve škole správné sociální dovednosti učitelů?

Položte si sami dnes jinou podstatnou otázku. Možná, že odpověď nepříjde hned, ale budete-li poctivě pátrat, možná vám přijde i odpověď na to, "Proč jsem si položil(a) tuto otázku?"