Otevřené semináře ... ve Zlíně a Rýmařově Rozvojové vzdělávání v sociálních dovednostech pro pedagogy i rodiče ... každého věku ! Učitelé, kteří kráčejí rychlejšími kroky na cestě svého profesního i osobnostního zdokonalení mohou dnes už snad legálně předběhnoput opatrný vývoj všech ostatních, umírněných či rezervovaných pedagogů a mohou využít i našich otevřených seminářů. Tedy nečekat jen na týmové sborovny. Nahlédněte proto na naši nabídku otevřených seminářů - na zelené liště nahoře. Semináře jsou pružně provázány a posluchači tak mohou využít ke svému rozvoji i dalších navazujících a rozšiřujících témat. Těšíme se na setkáni s vámi ...

Trochu motivující úvahy ...

Kdo chce jít ve svém vývoji opravdověji a usilovněji vpřed, ví že se nemůže vyhnout cestě sebepoznání, tedy cestě střetnutí se s tím kým není. Ryzí vývoj člověka se děje jen skrze lásku jejíž dílčí "kompetence" však nejsou snadnou záležitostí. ( pozornost k druhým, empatie, sebekázeň, pokora, naslouchání, odvaha ) Najít tedy cestu skutečného pokroku, znamená sejít z cesty pouhé kontrolované znalosti a chytrosti, výkonu a úspěchu ve světle soudobých hodnot .... a jít vstříc objevování nejniternějí stránky lidské psychiky - duše člověka. Obrazy poznání světa pak nebudou jen logické, ale i analogické a synkretické... na pozadí mezilidské sounáležitosti a lidským souzněním s přírodou.

Všude, kde se hlásá, že se pokrok se nedá zastavit, by se však zároveň mělo vysvětlit, jak se dá cesta za skutečným pokrokem - tedy rozvojem nejniternější části psychiky, nazvané lidské duše, životně uchopit. Je totiž mnoho objemného poznání, které se jedno odvozuje z druhého a naplňuje sice učené knihy a přelévá se do lidských hlav, ale současně vyprazdňuje lidská srdce. Kolik lidí už hledalo smysl a svůj pokrok a sebe sama ve ztotožnění se s věděním ?
Důsledkem toho si pak určili jednak hodnotový svět a jednak způsob vnímání sebe sama ... ale z venku. Málo kdo se však obrátil do sebe, aby mohl uvidět a rozvázat gordický uzlík rozumu, plného neskutečných konstruktů, který nepředstavoval jeho skutečné bytí, ale spíše jen představy, jež ho svazovaly v cestě celostního rozvoje.

Obecně lze říci, že kdo hledal dlouho mimo sebe už alespoň trochu (byť jen z únavy) mohl pochopit, že obraz světa je sice důležitý, ale ne to hlavní. Aby se lidé mohli obrátit do sebe musejí projít prožitkem po Kristově lávce, nad propastí své vlastí chuti mít moc a velikost. Teprve tato námaha probouzí skutečné lidské dovednosti. Právě ty dovednosti, které byly tak dlouho zanedbávány, že je dnes lidé neumí vidět a kultivovat, pak je neumí ani posoudit a proto pozornost k nim a jejich hodnotnost dnes ve společnosti zásadně chybí. Vedle záplavy reklam, na uspokojení všelijakých potřeb, se už dnes ani nepozastavujeme nad tím, že lidé nevěří v podstatnost, pravdivost a účinnost lásky. Zatímco jsou naše pohledy upřeny k výkonům "tržní soutěže", ztrácíme postupně jeden z nejpodstatnějších smyslů - synkrezi ke společnému dobru.
To, co výsostně a spolehlivě provází člověka k rozvoji a zralosti, k sebenalezení, sebeporozumění a sebepřekročení je jedině láska.

jeden z vás