Pohled na rozvoj osobnosti z perspektivy rozvoje klíčových kompetencí se dnes stal pilířem moderní edukace. Vyžaduje však od učitelů nové dovednosti jak v pedagogickém působení, tak z pohledu použitií vlastní osobnosti. Klíčové se stává vše, co člověk využije ve své pracovní náplni a ve styku s druhými lidmi, vše co napomůže větší osobní adaptabilitě a společenské prospěšnosti.
Právě z tohoto úhlu pohledu je třeba kompetence rozvíjet, neboť úspěšný není v životě ten, který něco zná, ale ten, kdo to dokáže v životě mezi lidmi uplatnit.

Být dobrým učitelem, neznamená jen vědět, co druzí nevědí, ale také umět tyto poznatky předat. Dnes se však předávají nejen poznatky a zkušenosti, ale vzdělávaní lidé se vedou k rozvoji vlastních dovedností, tedy k rozvoji vlastního potenciálu, který je někde potencionálně připraven k růstu a zrání. Pedagog tedy dnes už nevystačí jen s frontální rétorikou, ale potřebuje nabýt a projevit daleko komplexnější a rozvinutější dovednosti.