Často kladené dotazy

Kdy je hodnota kýč ?

 
Kdy je hodnota kýč ?

úryvek z připravované knihy - Jakou hodnotu má škola?

Všem, jejichž slova předbíhají rozum a cit.

Jak pokročilá psychologie popisuje a někteří si to skutečně uvědomují, lidská slova mají vysvětlující i hodnotící dopad. Doslova mohou formovat člověka uvnitř, ale jen tehdy, jestliže je tomu otevřen a k jistému sebepřekročení předchozími zkušenostmi i připraven. V mnoha případech však může mít slovo na člověka dopad negativní, neboť může nést takové hodnocení, jemuž člověk pod "nabudovanou" vlastní nehodnotou nebo proškoleným přesvědčením snadno uvěří - prostě ještě více podlehne. Nestačí ani kritické myšlení, neboť to je odvislé u nezralého člověka od pocitových stavů a nálad.
Jak víme, hodnocení (alias evaluace) na rozdíl od klasifikace je plné slov, jež se snaží pojímat kvalitu. Kdo je metakognitivně vnímavý, pak mu jistě neunikne, že obsah popisu (hodnocení) je podřízen nejen účelu popisu (hodnocení), ale i účelu výkladu a tím i účelu cíle. Tedy, hodnocení v kontextu, kterému má sloužit.
Když si uvolíte uvědomit v jakém duchu je zdůvodňována a podporována školská reforma, pak se jistě nedá přehlédnout, že notoricky kopíruje svět tržní soutěže, neboť sic vypsána v duchu rozvoje osobnosti, ale financována v duchu konkurenceschopnosti.  Idealisté zde mohou namítnout, že jde přeci o zaměstnaného člověka, neřku-li o kvalitnější osobnost. Lidé vnímaví se však začnou pídit po tom, jestli je to totéž.
Je to asi tak, jako když charitatitvní organizace v duchu svých ideálů, pro které vznikla, hledá sponzora, kterýžto s velkou slávou nalezen, si klade soukromé účelové podmínky, jak jeho peněz "dobročině" můžeme využít. Např. nezaměstnaní, kterým je potřeba pomoci budou nosit trička s výrobním programem sponzorské firmy, s tou podmínkou, že jejich děti je nosit nesmí, neboť nejsou přímým cílem podpory a také proto, aby je neušpinili a reklama tak nezašla. Už na tomto místě je možné si všimnout nenápadného procesu, kdy se z ušlechtilé hodnoty stává kýč. (Tváří se to jako kdovíco, ale duch myšlenky není snad ani nízký.) Jeho udržitelnost je přímo úměrná spotřebitelskosti spotřebitelů, kteří v duchu ktrátkodobého prospěchu přestanou vidět skutečné souvislosti a hodnoty ... a začnou mu sloužit. No, jak jinak vzniká prostituce ?

 

 

 

Kdy je hodnota kýč ?

 Peníze říkají, kde je pravda a cesta?

V kompetečním modelu (péči o osobnost) a jeho hodnocení je tomu podobně. Jak výše uvedeno, už z podstaty in-formace jaksi nemůže uniknout, o co v takovém hodnocení kráčí. Mnoho slov v záplavě povinných jevů, které neprošly skutečným umědomovacím procesem, tedy nejsou postaveny na hlubší zkušenosti, většinou jen formalizuje vzývaný hodnotící proces.  Z nedostatku času na odezvu a odžití hodnocení oplošťuje vztahy a činí lídry kompetečního modelu - učitele, v prožitkovém obzoru žáka jen odtažitými. (Psychohygiena není totiž jen o vydýchaném vzduchu v místnosti.) Na to je pubescent háklivý! Zejména pubescent z rodiny, kde chybí táta, který by jinak poměrně přirozeně svou přítomností, pozorností a součinností ... skutečnou hodnotu svému potomkovi předal. Bez dostatku času, v němž bylo možné přijímat  jedinečnost  dítěte-žáka, nastavovat hranice, a to i ty výchovné, vést dialog o smyslu a hodnotách ( dítě-žák to tak musí cítit ) ... se nemůže učitel stát klíčovou osobou. Klíčovými jsou totiž zatím jen abstrakty - tedy kompetence.

Ale od začátku.

Učitelům je bez jejich předchozího dozrání, kdy sami neprošli kompetenčním modelem, přisouzena role hodnotitele klíčových dovedností na pozadí "vzývaného totemu" - konkurenceschopnosti. (Možná tvůrcům reformy jaksi proklouzlo to, že až na výjimky většina učitelů v konkurenčním světě nikdy fakticky nepracovala, chodí tam ponejvíce jen nakupovat.)
Navíc, životní dovednosti, které vznikají u lidí naprosto individuálně, různě rychle, v poměrně různém pořadí, vznikají a rozvíjejí se zejména ve vztahu ke klíčovým osobám. Nikoli, tedy k osobám, kde dítě cítí nezkušenost či nedůvěru, ke kterým nemá vztah, které nerespektuje, nemá s nimi emoční soulad a nepochází tedy od nich ani popud k vnitřní motivaci. Veškeré hodnocení je navíc proces veskrze pocitový, chcete-li emoční podstaty. Vzniká z našich prožitků, růstu a omezení a ovlivňuje pocity jiných. Teprve v závěru, ve fázi úsudku, si člověk pomůže kognitivními operacemi, které se opět bez pocitů neobejdou. Pocity jsou pak ve službách premisních hodnot, tedy hodnot, "kterým se klaníme".  A těmi je, zatím, konkurenceschopnost. Tolik tedy upřesnění jak ministerstvo uchopilo vlastní školský zákon a deklarovaný původně v rozměrech rozvoje osobnosti.
V záplavě rámcového zdůvodňování se nenápadně stane (což není neobvyklé), že od ideálu, pro který je "zlanařena" odborná i laická veřejnost, se nenápadně ve šňůře slov přejde k jiným významům a tím i k jiným hodnotám. Běžná praxe dobře placených řečníků. No, " ... kdo umí se slovíčky laškovati, snadno s nich nadělá děvky" (Shakespeare). To vše, podle "hodnot" současného světa, podpořeno lavinou eurofinancí a erudovaností moderních pojmů se stává samozvaně re-klamou na správnost a pravdu.
Pozn.: Věci jsou už rozjeté, tak o nich moc nepřemýšlejte.

Kdysi jsem v rozhovoru s jedním psychologem poznamenal, že v odstupu času vidím, jak kolektiv lidí které poněkolikáté vzdělával je stále tam, kde byl před lety a s některými je to horší. Tedy, že jim to ochytřování moc nedává. Načež tento zkušený muž pravil : "Víš, já si sem chodím vydělat peníze." ... Prostě reforma, už systémem svého zavedení v prvé řadě učí lidi v jakém duchu je možné si vydělat peníze. Chcete-li tedy realizovat smysluplný projekt , musíte ho umět napsat v duchu tržních hodnot a klíčových pojmů. Je obvyklé, a asi nikdo už nad tím nepřemýšlí, že hodnotitelé projektů posuzují písemnou zesíťovanou vizi, bez toho, že by viděli lídry a aktivisty projektu a jejich působení na lidi. Např. na financovat aktivity zapojení rodinných příslušníků do školního života je nemyslitelné, propagovat školskou reformu rodičům přednáškovým způsobem už ano!  Jsme vůbec dospělí?

Dále nechť čtou jen dospělí, nedospělé to může popudit a některé i poškodit.

V tomto samém duchu je pak hodnocení jen služkou akademického vědeckého uvažování ve službách vyhlášené konkurence, které ctí plány a stategie tzv. dospělého mozku. Mozku naučeného myslet kauzálně, bez poradenství vlastního srdce a vždy ve službách sociální modernosti - tedy loayality k "transparentům a alegorickým vozům". Volání po plánovaném hodnocení, bez dostatku dalšího času, kdy není možné se vracet k postřehům, které vyplynou pro hodnocené i hodnotitele jaksi implicitně, přirozeně a intuitivně, je patologií ovládajícího ega. Právě takové "osobnosti" děti z přirozenosti a zranitelné instinktivnosti nepovažují za klíčové a své hlavní životní dovednosti se učí jindy, jinde a jinak. Někteří, podobně zranění, budou tento model později nevědomě opakovat. Ti svébytnější se nebudou jejich hodnotami řídit, budou je jen v možnostech své inteligence napodobovat, jako rezidentní subkulturu, nutnou k uplatnění ... ale buďme v pravdě, ...  spíše k "přežití" v konkurenčním světě.  Není tohle ta zamýšlená konkurenceschopnost ?

Z nedávné minulosti ještě doznívá rozhořčená výtka "poučené veřejnosti" , že reforma nebyla propagována a učitelé nebyli motivováni ... proto ta kantorská rezistence (odpor). Jak známo, když jsou peníze, lze vyrobit reklamu a tím i motivaci. Nabízí se však otázka:  "Jakým hodnotám předepisujete klanění svého lidu?"

Enviromentalitou chceme nahradit náboženství?

Z konkurenceschopnosti analogicky vyplývá .... rozdělení, odlišení, soutež, prestiž, zisk, image ... a nikoli vzájemné pochopení, spolupráce, cit k přírodě, k dětem či etika, ve které je toto vše instinktivně zakotveno, včetně TOHO, co nás přesahuje. Mezi plány ke konkurenceschopnosti se najednou objevuje i požadavek na koncepční enviromentalitu. Jak bláhové - lidé, kterým ubývá cit, neboť moderní hodnotou je strategičnost, budou pečovat o přírodu? S jakým vnitřním potenciálem? No jestli ano, pak se musí nazpaměť nanučit - jak. Nikde není záruka, že se to po nějakém čase budou učit znovu, neboť příroda umí měnit své podmínky a většinou lidi překvapí. Vždyť k tomu je odpradávna nutná intuitivní neuspěchaná vnímavost a proces hledání vlastní autenticity - sebenalézání.  Hledání svého místa ve světě, intuitivní vytváření "sítě "svých vztahů ... prostě otevírat se BYTÍ (M.Heidegger). Srovnejte, prosím, se strukturovaným a plánovaným hodnocením v tržní - neetické a soutěživé ekonomice, podle kritérií, které byly vymezeny povícero modernostmi hmotných potřeb doby. V modelu, který protěžuje bezbřehou svobodu "rozvoje" jednotlivce (zejména podle motivů hmotných potřeb), prostřednictvím škol, zahlcených administrativou a přetížených pedagogických pracovníků. Učitelů, kteří se nemají možnost se ani zastavit, aby se poohlédli, po ovoci své práce nebo poodstoupit, aby se mohli spatřit. No a regulace tohoto světa se z dálky ujímá ministerstvo a zřizovatelé, aby tak připravili podmínky pro rozvoj tržní osobnosti.

Napište projekt, ale volte slova

Dokážu si snadno představit úředníčka přeškoleného na hodnotitele projektů, který zavrhuje podaný projektový záměr, kde nalezl slovo "etika" v nevhodném spojení s kompetencemi, protože neslouží konkurenceschopnosti - (busines aspekt). Naštěstí si toto mnozí hodnotitelé projektů ani neuvědomují, neboť se ztrácí v záplavě doporučených výrazů, které jim zamlžují skutečnou pravdu a skutečné souvislosti. Např. ty, že když chceme měnit osobnosti, které pak mají měnit svět k lepšímu, přístup k edukaci a vzývat kvalitu v lidech, tak z toho "vzdělávání" pro jistotu vynecháme rodiče i mateřské školy. Učitelé se svými metodikami pak napraví a nechají rozvinout to, co "otec nevěděl a matka říct nemohla" (Gray) , tedy to, co zaseli rodiče. Nejlepší cesta jak proinvestovat miliardy !  Až tohle přicházející generace jednou nazřou a pochopí, bude to pro některé sloužit jako varovný učebnicový příklad. Příklad toho, jak věda už dávno věděla, že řešit problém znamená, zabývat se skutečnou příčinou a nikoli "loayálními stíny tzv. tržních trendů". Někteří budou plakat nad ubohostí otců a matek... a těch několik desítek procent přibývajících psychopatů se bude cynicky smát horlivosti předků, co zapomněli na rukodělnou činnost, na kultivaci lidskosti a "zprostředkovali" všem maturitu.

A co vy? Co vnímáte jako skutečnou hodnotu? A poznali jste už, co se jako hodnota jen tváří? Co budeme hodnotit, až projekty a výsledky vzdělávání budou mít svůj dopad? Povinné monitorovací indikátory - počty proškolených osob a inovovaných produktů?  Kam míří a co plánují ti "klíčoví lidé" a co probouzejí a vyvolávají v ostatních jejich produkty?

 
 
 (c) 2006  6.2.2012 0:17 [nahoru]