Metoda frenologické typologie – morfopsychologie využívá vysoké účinnosti a spolehlivosti vnějších tělesných znaků jako vstupních informací o povaze člověka. Vychází z poznaných zákonitostí toho, že psychický obsah je manifestován nejen neverbálním vyjadřováním ale i tvary a proporcemi forem (lidského těla). Tato metoda se používá v současnosti nejvíce ve Francii, kde je výrazně propracovaná psychiatrem a pediatrem Louisem Cormanem.

Posluchači obdrží speciální obrazové pracovní materiály k tématu, které jim zůstanou i po skončení semináře k osobnímu užívání.

Pracovní materiály je možné objednat předem.
Část  informací v nich je samostudijní a část je pak pracovní, příslušející k semináři.

Téma potřebné při výchově i vyučování, které dává odpověď na otázku proč se žák chová, tak jak se chová, proč se učí, respektive neučí. Téma rozkrývá podstatu vnitřní rozdílnosti ale i motivovatelnosti různých typů osobností. Dává odpovědi, na odvěké otázky - proč jsou lidé různí, proč nesnadno někteří komunikují, proč některým nejde matematika a jiný je tak tvořívý, že je až nepřizpůsobivý. Z toho všeho plynou i rozdílné vnitřní psychické světy, které můžou přinést řadu nedorozumění nebo naopak řadu příležitostí, jež je možné ve škole i v životě využít.
Téma dává nahlédnout do rozdílného světa dětí a dospělých i do zákonitostí vývojové psychologie, využitelné ve výchovných a školních procesech.

Motto : S každým člověkem se setkáváme uvnitř toho, čím jsme. (Guy Finley)

Jak je možné, že někteří vysoce inteligentní a vzdělaní lidé nejsou ve svém životě úspěšní ? Odpověď byla nalezena už před tisíciletími ale nikdo jí tehdy nevěnoval přílišnou pozornost. Před pár desetiletími vstoupila znovu do zorného pole vědy jako emoční inteligence. Přesto má svůj hlubinný vztahový původ. Jde o pojetí a rozměr lásky, s jakou jsme se setkali při naši výchově. Je to kardinální vnitřní stav, který se však nedá rozvíjet informacemi a logikou. Dokonce součástí tohoto stavu je obsahové vědomí - prožitková zkušenost, která některám zcela chybí. ognitivně bychom to pak mohli nazvat asi takto : "Neví, že nežije".

Vztah osobnosti k rodičům či vychovatelům a ke kulturním kontextům je nerozlučně spjat s proměnlivou povahou sociálních institucí a systému hodnot. Výraznou roli hrají vývojové změny v průběhu celého života, přičemž podstatné je dětství. Role „skrytých školních osnov zde hrají podstatnou úlohu. Rozdíl je v tom, jestli se děti učí informace nebo objevují významy smysluplnosti objeveného a učí se ho používat ve svém životě.
Přes líbivost těchto úvodních vět se musíme držet reality a připustit, že rozvoj mnoha souborných dovedností je postaven na využití sociální interakce mezi žáky a učitelem. Právě tato oblast v její kvalitě je podmínkou pro úspěšnou realizaci ŠVP. Při vědomí úrovně chování některých žáků je však nutné přihlédnout k reálnosti podmínek a nenabízet rozvoj kompetencí za každou cenu. Jednou z důležitých dovedností pro práci ve skupině je schopnost odříkání, jež vede k větší seberegulaci chování. Teprve pak, můžeme využít potenciál dětstké skupiny k rozvíjení kompetencí.

Kompetenční model dává rodičům tušit mnoho nejasností v porozumění toho, co škola dnes poskytuje žákům a studentům. Jsou zvyklí na stručnou zprávu ve formě známek a tak se mohou někdy domnívat, že veškerá "moc" nad rozvojem dítěte a s tím spojená odpovědnost za výsledky je na straně učitelů. Učitelé to však dnes mají velmi těžké, neboť ty děti, které v rodinách nepotkali lásku jsou ve škole jen těžce motivovatelné. Celoživotní učení se tak může stát pro mnohé jen růžovým snem, přičemž můžeme prošvihnout důležitou dobu, kdy lze rozvoj dítěte ještě ovlivnit.Stačí si uvědomit, že žáci, kteří dnes navštěvují školu jsou budoucími rodiči, a někteří možná budoucími učiteli.

Kompetenční model výuky se stává nástrojem pro rozvoj všestranný osobnosti. K takovému rozvoji můžeme využít různorodých úloh a situací, abychom zaujali rozdílné typy žáků a studentů. Nesmíme ale při tom zapomenout na rozvoj sociálních dovedností, bez kterých by se člověk jen těžko uplatňoval mezi lidmi. K takovému celostnímu rozvoji můžeme využít právě projektovou výuku. Její těžiště spočívá v sociální interakci, která je náročná na přizpůsobivost, organizaci, pravidla i improvizaci.

V Evropské unii trpí stresovými symptomy okolo 160 milionů zaměstnaných lidí !

Náročná profese učitele vytváří rovněž velkou zátěž na jeho psychiku. Se současnými nastupujícími nároky na kompetenční model výuky, na jeho přípravu a osobní nasazení v realizaci, může docházet k chronické únavě, i ke krátkodobému emočnímu vyhoření. Toto vede k vzniku dalších častějších stresových situací, které mohou vyvrcholit i nezvladatelnou třídou.

Podle posledních statistik je diagnostikováno cca 25% dětí školního věku s poruchou učení, jež jsou postaveny na základě lehkých mozkových dysfunkcí. Toto procento se neustále mírně a postupně zvyšuje. Je otázkou, zda-li je to dáno zpřesněním diagnostiky, nebo tím, že penetrace těchto poruch v populaci skutečně narůstá. Postupně však problémy s poruchami učení zabírají hodně energie a času jak učitelů tak i žáků, protože ani jedni, ani druzí se nemohou dokonale soustředit na vykonávanou činnost.

Sexualita prostupuje lidské chování ve všech jeho základních akcentech. Protože se děti a mládež obrací především na takzvané technické a popisné pojetí sexuality, chybí jim větší pozitivní emoční vazby na kladné sociální souvislosti. Slovo a čin lásky, jako by bylo vyřazeno. Objevují se spíše silácké řeči a úvahy o tom, co kdo viděl, nebo zažil. Proto je zapotřebí se soustředit na propojení emočních, racionálních a sociálních vazeb, abychom dosáhli harmonického náhledu na problematiku lidské sexuality. Po prozkoumání souvislostí se nám vyjeví, že jde spíše o problematiku nedostatku lidské vztahové lásky.