Z principu vnitřní evaluace je zřejmé, že škola zvládá tento proces teprve "bezprostředním živým uživatelstvím",  ... tedy jejím ... PROJEKTOVÝM UCHOPENÍM !



Programová aplikace je ukázkou možností tzv. "stavebnicové sociální sítě", která podporuje vícesměrný informační tok školy a tím i uživatelsví vlastní evaluace.
Tím zvyšuje podíl na partnerství jak mezi učiteli a žáky, tak mezi rodiči a školou.
Škola nemusí využít všech okruhů a rubrik, které jsou zde nabídnuty. Využije jen ty, kterým se chce aktuálně věnovat. Aplikace tedy může být z počátku "štíhlejší" a přehlednějí, aby nezahltila uživatele, kteří do ní vstupují. Po seznámení s evaluací se pak může rozvinout podle potřeb školy.

Vnitřní funkce programu pro evaluaci školy umožňují tzv. faktorovou analýzu nasbíraných dat.
Faktorová analýza hledá a nalézá to, co má podstatný vliv na sledovaný jev.

► A je ta otázka správně položena ?

Přestože u nás nezpochybnitelně zdomácnělo slovíčko "emoce", "evaluaci" jsme dosud nepřišli na chuť. Podle mě to slovíčko vyjadřuje i něco z chuti, či "chtíče" něco zhodnotit. Neměl by v tom být jen nějaký předpis, ale i vnitřní popud, že je k určitému jevu potřeba obrátit pozornost. Na to myslela samotná matka příroda, když tvořila lidskou vnímavost. Něco zhodnotit pak chápu jako verbalizovat své srovnávání... a něco evaluovat se mi přibližuje k fenoménu instinktivity lidské psychiky, které je celá založena na vnitřní zpětné vazbě mezi buňkami. Jinak by nevznikla inteligence. Prostě veškerý život je založen na zpětné vazbě. Jen si dělám starosti s tím, jak je veřejnost poučována chápat evaluaci.
Popíšu-li domnělé kvality něčeho, pak bych to viděl na jen na "valuaci" (přisouzení hodnoty)... jestliže se s tím prožitkově ztotožňuji, pak jde o souznění s hodnotou. Valuace nikdy nevzniká bez účasti emocí....a snad proto jde o evaluaci. Je nabíledni, že hodnotový soud má zpětný formativní vliv na svého soudce ...
v mnohém případě - na jeho narcistní nebo zdravé "sebevědomí". Když totiž něco hodnotíme, i když nejsme jaksi vybaveni to rozlišit, největší hodnotu si prožitkově zprostředkováváme my sami.... jsme přece těmi posuzovateli, kteří se vyznají.
Evaluace má význam jen tehdy, když je autoevaluací (promiňte) sebezhodnocením. Člověk pak posuzuje jen to, kam dosahuje jeho vědomí. Když si člověk klade sám otázky, zvědomuje tím své bytí a nachází nové hodnoty ... to je právě to, co školství doposud nedělalo.

Jediný kdo kladl otázky k rozkouskovaným informacím, byl pedagog a na základě srovnání s tím, co ví a co dítě ještě neví pak vystavil klasifikaci (nikoli hodnocení). Úloha evaluace spočívá v tom, aby "sociální manažer" uměl vytvářet prostředí pro kladení správných otázek, samotnými žáky, kteří tak hledají právě spatřené nové hodnoty. Jen taková evaluace má formativní vliv (a tím i skutečnou hodnotu), u toho o koho nám jde, neboť je doprovázena prožitkem ze smysluplnosti... a o to nám také jde, že ?

Pak nemusí přijít už nikdo druhý, aby vám řekl jak jste dobří, neboť to sami dobře víte a prožíváte ... a nemusíte čekat na autoritu, které pozvedne vaše sebevědomí dle plánovacího kalendáře ....

Víte, všiml jsem si, že v životě to chodí tak, že mnoho "pravd" a "definic" je vytvořeno jen tím, že je popsala tzv. autorita. Pak ji začnou lidé hledající vlastní hodnotu opakovat, aby se k ní přiblížili nebo aby se podobali její společensky domnělé velikosti.

Jsem pro to, aby se v českých školách klidně používala čeština i kterýkoli jiný jazyk... ale jsem zároveň zastáncem hledání hodnot v prožitkové oblasti lidství... jinak žádné hodnoty nevzniknou. (viz. současné školní klima) Při intelektualizaci čehokoliv hrozí totiž nebezpečí, že hodnota vznikne jen v hlavách, ale nepřejde do srdce... a tím ani do konkrétního života.

... autor portfolionetu^©