"Buď příjemný a milý ve tváři, vlídný a zdvořilý ve způsobech, přívětivý a pravdomluvný ústy, vroucí a upřímný srdcem. Miluj a tak milován budeš," tvrdil Jan Amos Komenský - vzácně pokrokový člověk, který pochopil, že učit lze slovy, avšak vychovávat jen příkladem…

PhDr. Václav Mertin (Psychologie Dnes 9/2003)

Úloha školy spočívá nejen ve vzdělávání – přípravě k povolání, ale také a především ve výchově – přípravě pro život. Děti by se měly ve škole učit porozumět nejen poučkám a přírodním zákonům, ale také samy sobě.

Někdy si myslím, že jako psychologové poněkud rezignujeme na některé možnosti ovlivňování rozvoje dětí kolem nás. Vytvořili jsme poměrně hustou síť pedopsychiatrických pracovišť, pedagogicko-psychologických poraden, speciálně pedagogických center, středisek výchovné péče, linek důvěry a bezpečí a v nich jsme soustředili stovky kvalitních odborníků. Myslíme na jedince, někdy ještě na jeho rodiče, učitele, vrstevníky a to je vše. Poměrně stranou zájmu necháváme školu – instituci, ve které stráví prakticky každé dítě v České republice v průměru víc než patnáct let, několik tisíc hodin. Škola má tedy vedle rodiny velký potenciál působit na dítě a předat mu nejen poznatky, ale podílet se i na vytváření dovedností, návyků a jeho celkové kultivaci. Pokládám za evidentní, že možnosti školy využíváme jen částečně. Navíc ji trvale přenecháváme téměř výlučně jedné odbornosti, tedy pedagogice.

14.3. 2004 - Škola má podporovat kooperaci, diskusi, projevování vlastního názoru. Ale především musí děti něco naučit, aby bylo o čem debatovat, aby se zkrátka nemlátila prázdná sláma. Děti se mají učit používat slovo a mají mít k tomu prostor.

Nejen pro věc slov samotných ale zejména pro odventilování psychického napětí, které se zákonitě kumuluje v každém člověku. Dítě je přirozeně spontánní a udrží si psychické zdraví, když spontánní zůstane. Jakmile se „dospělým“ podaří je ve vyučování utišit a o přestávkách ukáznit, je zákonité, že svou hostilitu někde musí vypustit naprosto nekontrolovaně.

Větší čas pro slovo žáků by tedy měl být důvodem nejen k jejich větší slovní obratnosti ale zejména k lepšímu psychickému zdraví všech zúčastněných.

Jsme-li zlostní nebo rozhněvaní, naše tělo reaguje tak, že se zvyšuje krevní průtok v rukou, což usnadňuje udeření nepřítele nebo uchopení zbraně. Zrychluje se také srdeční frekvence a dochází k rychlému uvolnění energie v důsledku vyplavení různých hormonů, například adrenalinu. Na biologické úrovni je to tedy příprava na energickou fyzickou reakci.

Mnoho lidí je i dnes stále vychováváno v tom, že pocity se nesmí dávat najevo. Příkladem takového Klaudii je 33 let, je velmi pěkná a nesmírně nápomocná ostatním lidem. Je vždy připravena pomoci, pokud to někdo potřebuje, a je nezadaná.

Člověk musí být laskavý a má držet pusu. Pokud neustále potlačujeme své pocity, pokud potlačíme vztek a zlost hned v zárodku, pokud skrýváme své strachy a spolkneme všechno, co nám kdo udělá, žijeme krajně nezdravě. Lidé, kteří takto žijí, se nacházejí pod psychickým tlakem, který se stále stupňuje. A tento tlak způsobí, že jsou mnohem náchylnější k nemocím. Jak ukázala nedávno zveřejněná studie německých praktických lékařů, více než šedesát procent všech nemocí má svoji příčinu v nezvládnutých psychických problémech.

Stejně jako fyzická bolest je i emocionální bolest signálem, že je něco v nepořádku. Když se cítíme smutní, je to obvykle proto, že se v našem životě vyskytuje něco, co v nás tento pocit vyvolává. Když jsme v depresi, je tu něco, co nás deprimuje. Když jsme rozzlobení, jde o příznak, že nejsme vyrovnaní - jsme v konfliktu - s někým nebo něčím.

Stává se, že někteří rodiče bývají zcela rozčarováni z narůstající neschopnosti zvládnout výbuchy hněvu svého dítěte.Vypadá tak rozumně, dospěle, a pak se v obchodě plném zákazníků vzteky válí po podlaze, zatímco oni na sobě cítí upřené pohledy přihlížejících. Ale dítěti je to jedno -- dupe, je celé rudé, chce se stůj co stůj vyšplhat do vozíčku, kde na to není místo, nebo chce hračku, která není vhodná ani pro jeho věk, ani pro rodinný rozpočet. Rodiče mu domlouvají, zkoušejí to s pokáráním, plácnou ho přes zadeček, nic nepomáhá. Mají pak už jen jedno přání - zmizet z obchodu.

Motto :  Být sám sebou je v podstatě duchovní práce.

Cílem procesu individuace je, aby se člověk stal tím, kým skutečně je. 'Staň se tím, kým jsi,' tak to řekl již Pindar, myšlenka tedy není nová. Aristoteles zdůrazňoval, že každé stvoření má v sobě tvar, který je vlastní jen jemu, a život má směřovat k tomuto vlastnímu tvaru. To znamená, že máme z velké části prožít plnost životních možností, které nám byly dány, aby bylo zřejmé, co do nás - a možná právě jen do nás - bylo vloženo.

Proč děti zlobí? Proč vždycky prozkoumávají to, co by neměly, dělají to, co není dovoleno, perou se, zlobí se navzájem, neposlouchají, provokují, odmlouvají, dělají nepořádek, a vůbec vzbuzují dojem, že chtějí mámu a tátu zničit? Proč máme u některých dětí dojem, že je skutečně baví dostávat se do potíží? Špatné chování je ve skutečnosti výsledkem toho, že dobré (zdravé) síly někde zbloudily. Děti zlobí z jediného důvodu: mají neuspokojené potřeby.

Antonín Mezera

41 % žáků českých základních škol je obětí šikanování !

Jak je to se sociálním klimatem v českých školách? Jsou dostatečně bezpečné? Je nějaký rozdíl mezi školami, které rozvíjejí program Zdravá škola, a těmi běžnými? Na takovéto otázky se snažil odpovědět dosud nejrozsáhlejší výzkum tohoto druhu. Jeho výsledky smetly poslední iluze o Komenského české škole jako dílně lidskosti. Zdrcujícím poznatkem nedávno dokončeného výzkumu je zjištění, že jednačtyřicet procent žáků druhého stupně ZŠ je ve třídách nebo ve své škole šikanováno.